Na dně oceánu ležela lastura. A v ní bydlela mořská víla, která o ni pečovala. A ta víla snila o tom, jaké to je nad hladinou, o ptácích, o slunci a barevných květinách. A taky o princi, který ji jednou vysvobodí a ona mu z lásky a vděčnosti daruje svůj poklad.
A on opravdu znenadání přišel. Byl krásný, jeho vlasy zazářily temnými vodami jako paprsky dosud nepoznaného slunce. Usmál se na ni a zdvihl ji....
Najednou se ocitla v překrásném paláci, v komnatě bylo vlídné přítmí, plamínky svíček, kolem se linula tichá hudba. Byli jen oni dva u stolu. Opět se na ni usmál a vzal ji něžně do svých dlaní. Dlouhý polibek. Víla umírala blahem a láskou. Miluje mne!
Ošklíbl se.
Ústřice bez citronu jsou pěkně hnusné!
:-)
Cítím se... rozněžněn...
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.