Ráčil se ponížiti....

Ráčil se ponížiti, Buoh jsa Člověkem býti,

přepokornú panenku, zvolil sobě za matku,

kteréhož sou Nebesa obsáhnouti nemohla,

panna v životě nesla.

Včera jsem byla na úžasném koncertě Radostné zpěvy rorátní v podání souboru Ritornello... baroko jako vyšitý... muzika plná rozličných nástrojů, bas i diskant... sólové vstupy chorální i sborové písně "lidu".... sbor zpěváků i odvážlivci v publiku s nafasovanými zpěvníčky...protiklady a přesto harmonie, smysluplnost.

Protiklady jako tehdy v Betlémě - Davidovo město, královské, ale nejmenší ze všech. Mladá matka - panna, pěstoun Josef i Otec (neznámý;-)), obyčejní pastýři i mudrci- králové, vzácní koně, dromedáři předivní i ustájený oslík s volíkem, andělské Gloria i následné rabování Herodových "goril".... uprostřed toho všeho dění Bůh-Člověk....  asi to byl pěkný chaos.... 

A dnes - zvláště teď před Vánoci - vnímám stejný zmatek. Je dobré aspoň občas se zastavit,  uvědomit si Ježíšovu přítomnost i v situacích, kdy nám to není zrovna příjemné a provoněné kadidlem. Vždyť ti moudří králové a prostí pastýři padli na kolena před Králem, který se jim zjevil v podobě malého Dítěte ležícího v jeslích v jeskyni, ve stáji... a tam jistě nebyla žádná klekátka a koberce, ale obyčejný, smradlavý hnůj... 

Pán si zaslouží úctu. Všude. Pán není jen v kostelech, Pán je i v opuštěných, právě narozených, nenarozených, starých,  umírajících...

Z milosti tak hojné, nám všem prokázané,

nám všem darmo dané, Ježíši, náš Pane,

tebe chválíme, věky věků. Amen