Šťovík, chleba s máslem a playstation

_{Dnes mi přišlo mailem (cha.... jedna z těch níže uvedených vymožeností ...) ... řetězové maily nemám ráda. Neposílám dál. Ale tohle se mi líbilo... možná to znáte. Samozřejmě, že každý ráno louskám a mažu maily, brouzdám po netu a občas si tu něco a s někým napíšu na signálech...no, vodu piju ze studny (štěstí, že ji máme ),  chleba jedině s máslem, na rostlinné tuky mě neužije, na koloběžce jezdím (z kopce ovšem s brzdou) a ten šťovík.... nezdá se Vám, že nějak ubývá? Nu, myslím, že je dobré občas si věci připomenout:}

_Gratuluji!

_{Nám všem , kterým je mezi 20. až 50. lety... Podle dnešních pravidel a zákazů bychom my, děti narozené v 50., 60., 70., 80. letech, neměly vůbec šanci přežít... Naše postýlky byly malované barvou, která obsahovala olovo. Neměly jsme žádné pro děti bezpečné flaštičky na medicínu. Žádné pojistky na dveře a okna, a když jsme jely na kole/koloběžce, neměly jsme helmy. Pily jsme obyčejnou vodu z hadice a ne z lahví. Jedly jsme chleba a máslo, pily limonády s cukrem a nebyly jsme obézní, protože jsme pořád lítaly někde venku. Z jedné flašky nás obvykle pilo několik , ale všechny jsme to ve zdraví přežily... Několik hodin jsme se mořily a stavěly káry ze starých nepotřebných věcí, jezdily jsme z kopce, jen abychom pak přišly na to, že jsme zapomněly na brzdu. Teprve po několika přistáních v pangejtu jsme ji demontovaly. Brzy ráno jsme si šly ven hrát a přišly jsme domů, teprve až se venku rozsvítily lampy. Rodiče si užili pěkné nervy, ale mobily neexistovaly, takže nebylo kam volat... Neměly jsme žádné Playstation, Nintendo eller X-box - vlastně ani televizní hry, žádných 99 televizních kanálů, žádný surround-sound, počítače, chatrooms a internet. Měly jsme kamarády, byly jsme venku a vyhledaly jsme si je!! Spadly jsme ze stromu, řízly se, zlomily si ruku či nohu, vyrazily si zuby, ale nikdo kvůli těm úrazům nebyl žalován. Byly to úrazy a nikdo nenesl vinu - jen my! Praly jsme se, měly jsme modřiny, ale naučily jsme se to překousnout. Našly jsme si hry s tenisákama, klackama a jedly jsme i trávu (hlavně šťovík). I když nás druzí varovali, nikdy jsme si nevypíchly oko. Posledních 50 let bylo explozí nových nápadů. My jsme měly volnost i odpovědnost - naučily jsme se chovat a poradit si... Blahopřeji!!! Pošli tento dopis každému, kdo zažil toto velké štěstí a žil jako dítě!!!}

_{I Ty jsi jedno z nich.}

^{jo, ještě jsem si vzpomněla - mám kamarádku, s kterou si píšeme normální,  poštou posílaný, nefalšovaný, opravdovský,  dopisy.... je tuze milé najít ve schránce kromě složenky na elektriku i obálku a v ní: "Milá Máco...."   Končím s nostalgií, než tu začnu slzet do klávesnice a jdu si otevřít dokument v integrované elektronické spisové službě. LOG OOOOOOOUT!}